Bigway kemp v Polsku

V zimním období se toho mnoho nového ve světě skydivingu neděje, a tak je tento článek vzpomínkou na bigway kemp neboli trénink velkých sestav. Účelem bigways je „pochytat“ daný počet parašutistů do předem určeného tvaru. Každý musí držet přesně tu konkrétní nohu nebo ruku parašutisty před sebou. Tým AFFcentrum.cz se jako jediný z České republiky zúčastnil bigway kempu v Polsku, který vedli absolutní světové špičky v oblasti skákání velkých sestav – Kate Copper, BJ Worth, Herman Landsman a další. Tato jména jsou dobře známa každému skydiverovi, který se zajímá o velké sestavy, neboť stojí za organizací světového rekordu 400-way v Thajsku.

Pro zajímavost, v České republice je rekord ustanoven ze září roku 2008 a je jím 33-way – tedy 33 lidí spojených do předem určeného obrazce. Informace o tomto počinu lze nalézt ve starším článku o českém rekordu. Pro zajímavost, český ženský rekord je 21-way (viz článek o českém ženském rekordu). Obou těchto rekordních seskoků se zúčastnili instruktoři (a instruktorky:)) týmu AFFcentrum.cz.

V Polsku ve dnech 15. – 19. 6. 2009 probíhal kemp světové úrovně (kterou mu dodali především skvělí organizátoři). Jak již bylo řečeno, Českou republiku reprezentoval tým AFFcentrum.cz, celkově se kempu účastnilo cca 300 lidí z více než 30 zemí světa. Primárním cílem kempu byla sestava o 100 lidech (tzv. 100-way), do které měli tak trochu přednost parašutisté s polskou licencí, neboť po loňské 50-way mají ambinace na překonání této sestavy v příštích sezónách.

Současně s pokusy o 100-way se skákalo několik „menších“ sestav o velikosti 40-way za účelem získání dovedností pro létání v ještě větších formacích. Příprava na každý seskok se náležitě cvičila na zemi, po seskoku následoval někdy i vícehodinový rozbor u videa, který byl cenným zdrojem informací pro další let.

Každý den jsme se naučili nové dovednosti a každý den jsme je mohli zkoušet při reálných seskocích. Nejzajímavější poznatky byly o tzv. „tracking teams“. Pro laiky vysvětlím, že největším problémem je pro velké sestavy tzv. rozchod. Tedy proces, kdy každý parašutista musí odletět do volného prostoru, ve kterém může otevřít svůj padák, aniž by hrozila kolize s jiným parašutistou. Čím větší sestava – tím více lidí – a tím méně prostoru.

Ve velkých sestavách probíhají rozchody velké sestavy v několika vlnách. V Polsku byly vlny obvykle tři, kdy první vlna (parašutisté „na okrajích“ formace) se otočila od formace a odlétala do volného prostoru již ve výšce 1800 metrů nad zemí. Tato skupina také otevírala nejníže – 800 metrů. Další vlny následovaly níže. Pro zajímavost uvádím, že v každé jednotlivé vlně byla velice přísná pravidla nejen pro zahájení rozchodu a otevírání padáku a samozřejmě i pro následný let na padáku.. Jelikož v jedné vlně odlétalo cca 15 lidí od formace najednou, byly ustanoveny tzv. tracking teams – skupiny o 5-6 lidech, kdy jeden ze skupiny vedl ostatní po dobu asi 5 vteřin (ostatní se jej museli držet, nešlo tedy zpočátku o rychlost odjíždění od formace, ale o správný směr) a teprvé poté mohli všichni odtrekovat (odletět) jak nejdále uměli.

Další zajímavostí je, že se seskoky prováděly z více letounů najednou (jak už to tak u velkých sestav bývá). Jedno letadlo obvykle pojme jen kolem 15 skydiverů, takže se formace skákaly až z pěti letounů najednou! Výsadek z tolika letounů probíhá tak, že ve chvíli, kdy jsou všechny letouny ve výšce náletu v určené formaci, z vedoucího letounu odskočí tzv. superfloater (osoba, která vyskakuje před základem sestavy). V ostatních letounech jsou již všichni skydiveři připraveni k výskoku a jakmile vidí superfloatera ve vzduchu, je to pro ně signál k okmažitému opuštění letounu.

V první fázi výskoku nejde ani tak o to vyskočit „ladně“, ale o to, vyskočit co nejrychleji. Čím dříve se všichni dostanou ven, tím více času budou mít na pochytání formace. A každou vteřinu, o kterou se výskok zdrží, základ formace upadá a bude obtížnější jej dohonit. Jen přípravě nácviku výskoků z letadla se věnovalo celé jedno deštivé dopoledne:)

Celkově kemp hodnotím velice pozitivně, myslím, že úroveň skokanů šla i přes malý počet seskoků (10 za týden) výrazně nahoru a je jen škoda, že závěrečný pokus o 70-way (z 6000 metrů za přítomnosti rozvodů kyslíku na palubě letadla) byl kvůli počasí zrušen. Určitou nevýhodou je cena (700 euro za 10 seskoků je opravdu hodně), ale ve srovnání se zkušenostmi, ke kterým se člověk nemá možnost jinde dostat, se jednalo o skvělou investici. Nezbývá než doufat, že se v České republice najde více lidí se zálibou v bigways a že snad konečně budeme velké sestavy skákat i u nás:)

FOTO převzato z Bigways.eu

Napište komentář

Jméno: (Vyžadováno)

E-mail: (Vyžadováno, nebude zobrazeno)

WWW:

Komentář:

Nejnovější komentáře

Archiv